Španělská expedice s Yeti No.3
24. 10. 2016
Prašnou krajinou dona Quijota
V druhém článku mé španělského expedice se čtyřkolkou Yeti jsem psala o divokém západním koutu Španělska, zelené Galicii a o inspirativním Santiagu de Compostela. Nyní pokračuji na jih od Galicie přes španělskou náhorní plošinu vedoucí ze Salamanky do Toleda. Kilometry po rovné dálnici ubíhají a já se ocitám v regionu Kastilie La Mancha. Po chvíli mě zdejší krajina uvádí v úžas. Je jak z popisu od Tolkiena, akorát je tu 35 stupňů pod mrakem. Široké okrové pláně se střídají s olivovníky, vinicemi, poli s pšenicí a v říjnu do fialova se zabarvujícími poli šafránu. Rovná, hodně vyprahlá krajina, tu a tam mlýny a hrady na vrcholcích kopců. Na cestě nemohu vynechat stezku světoznámé postavy a zdejšího rodáka, rytíře dona Quijota. Větrné mlýny, se kterými bojoval na své pouti světem, objevuji k večeru u zapadlého městečka Consuegra.
Na zvláštní atmosféru má tento region ostatně štěstí. Toledo je právem nazýváno perlou Španělska. Jeho esprit byl silně ovlivněn třemi vedle sebe žijícími kulturami. Hustě zastavěné město s úzkými uličkami a vnitřními nádvořími v sobě jasně nese odkaz arabských medín. Maurové zde od 8. století následujících 400 let žili společně s židy a křesťany. Ne nadarmo je Toledo jedním z nejnavštěvovanějších měst. Mám štěstí, díky přicházející bouřce se turisté rozprchávají. Startuji hned auto a vyrážím obdivovat Toledo ze vzdálenější vyhlídky, kam chodil malíř El Greco malovat panorama města. Řeka Tajo dělá kolem města široký oblouk. Vpravo maurská pevnost Alcázar z 10. století, uprostřed katedrála a pod ní židovská čtvrť. Úchvatná podívaná…
Po mořské hladině vstříc Mallorce a Menorce
Právě teď měním směr a směřuji poprvé na východ. Cílem je Valencie, třetí největší španělské město. Ta je od roku 2006 díky komplexu moderních budov Ciudad de las Artes y las Ciencias od architekta Santiaga Calatravy a kongresovému paláci od sira Normana Fostera, který patří k nejpovedenějším stavbám současné architektury, doslova v centru kulturního dění.
Odtud vyrážím po ochutnávce paelly (pravá je jen ta z Valencie) na trajekt na největší ostrov Baleár, Mallorku, a nejsevernější ostrov Menorka. Za sedm a půl hodiny komfortní jízdy trajektem jsem v Palmě, hlavním městě Mallorky, a nic mi nebrání objevovat zde překrásné tyrkysové místní zátoky. A to doslova, díky čtyřkolce nemám totiž problém zacouvat do prudkého terénu a zaparkovat v prašném svahu.
Brzy přicházím na to, že je Mallorca skutečným rájem řidičů, motorkářů i cyklistů. My všichni se setkáváme na hlavní silnici procházející horským masivem Serra de Tramuntana se špičatými vrcholky, hlubokými údolími a strmými svahy. Hory tu skutečně padají prudce dolů, jedinou vesničkou v této části Mallorky je Sa Calobra. Vede k ní pěkná asfaltka s 12 kilometry zatáček s výškovým rozdílem 800 metrů s vyhlášenou zákrutou s úhlem 270 stupňů. Cyklisté považují tento sjezd za nejkrásnější na celé Mallorce. Plně s nimi souhlasím. Jako řidička jsem díky automatu a posilovači řízení neměla moc práce a mohla se kochat parádními výhledy.
Po hodině a půl strastiplné plavby v menším trajektu na vlnách se ocitám na Menorce, chráněné biosférické rezervaci s množstvím prehistorických památek, datujících se do doby kamenné. Menorka je totiž obrovským megalitickým muzeem pod širým nebem. Vydávám se po hlavní cestě směrem na východ, všude kolem jsou cesty lemované kamennými zídkami, které jsou na ostrově tradiční metodou, jak vymezit jednotlivé parcely domů a polí. Tvoří na Menorce obrovskou pavučinu, která by při rozpletení obkroužila jedenapůlkrát rovník. Na Menorce je také unikátní to, že zde existuje nádherná pěší cesta Camí de Cavalls, která umožňuje obejít celý ostrov a přitom navštívit všechny skryté zátoky, rokle, lesy a pole.
Na jihu objevuji křišťálově průzračné moře a pláže, které nemají daleko ke Karibiku. Naopak severní pláže jsou zlatavé a vynikají skalnatými útvary z břidlice a červeného jílu. Pravidelně ochutnávám místní speciality, k nejznámějším patří vyhlášený mahonský sýr a majonéza, která vznikla prý přímo tady. Postupně se skutečně dostávám k nejvýchodnějšímu bodu Španělska. Blízko hlavního města ostrova Mao s největším přírodním přístavem ve Středozemím moři se nachází vůbec nejvýchodnější místo španělského království, Es Castell. Právě zde ve Španělsku nejdříve svítá. Nyní už nezbývá než se vrátit zpět na západ Menorky, do Ciutadelly, a absolvovat osmihodinovou plavbu, tentokráte do Barcelony. Po dosažení břehů zbývá pouze 1700 km, aby se z této úžasné expedice stala už jen vzpomínka.
Na cestě s Yeti 4×4
Má 17denní španělská expedice předčila očekávání, a nejde jen o objevování inspirativních míst, kultury, gurmánských specialit a dosažení naplánovaného cíle. Cesta autem po Španělsku je obrovským zážitkem. Během dlouhé cesty jsem náležitě model ŠKODA Yeti (2,0 TDI, 4×4 103KW s automatickou převodovkou) prověřila. Po dálnici rychle akceleroval, na horských silničkách Pyrenejí příkladně seděl v zatáčkách, na prašných cestách u břehů Atlantiku pokryl s přehledem nerovnosti a zabíral na všechny čtyři, když jsem se na prašné cestě dostala do nesnází nebo se vydala po strmých prašných srázech k mořským břehům. Po ujetí 7 tisíc kilometrů se kombinovaná spotřeba této čtyřkolky s automatem ustálila na 6,7 litru. Cestu na pyrenejský poloostrov s takovým modelem jako je Yeti, který byl velmi komfortním, spolehlivým, ale i úsporným společníkem, mohu proto jen doporučit.
Předchozí díly cestopisu: 1. díl – Z Baskicka do Ovieda, 2. díl – Od Costa del Morte přes Santiago do Ávily
Více na webu Škoda Auto
Jaké jsme ženy za volantem
Naše téma: dítě v autě
