Kvalita motorového paliva: smyšlený strašák

11. 11. 2020

Jednou za čas se v médiích objeví seznam čerpacích stanic pokutovaných za nekvalitní palivo. Jak hodně se musíme špatného benzínu bát? Jak pečlivě musíme vybírat čerpací stanici?

Tak hned na úvod to nejdůležitější – bát se není čeho!

Kvalitu motorových paliv pravidelně kontroluje Česká obchodní inspekce, která ročně odebere kolem 2500 vzorků. Tak rozsáhlý monitoring provozuje v Evropě jen málo zemí. Jeho výsledky už řadu let ukazují, že motorová paliva jsou v tuzemsku na velmi vysoké úrovni.

Jaké je tedy riziko, že natankujete nekvalitní palivo?

Riziko je v podstatě zanedbatelné, ať tankujete u vyhlášených značek nebo lokálních prodejců. Navzdory často opakovaným pověrám se ukazuje, že pumpy své zákazníky v kvalitě nešidí. Pokud se někdy objeví problém, jde většinou na vrub dopravce nebo dokonce výrobce. A i tak je četnost zjištěných vad zanedbatelná, pohonné hmoty patří v rámci kontrol České obchodní inspekce k nejméně závadovému zboží.

Místo svého tankování si tedy můžete vybírat podle nabídky ostatního zboží, podle příjemné obsluhy, prostě tankujte tam, kde se cítíte dobře, kde si vás jako zákazníka váží a věnují vám pozornost. Šance, že zrovna na takovém místě nakoupíte špatné palivo, je v podstatě nulová.

Benzíny

V loňském roce  prošlo kontrolou celkem 1010 vzorků benzínu a pouze u tří z nich byl zjištěn problém. Z toho ve dvou případech nešlo o vadu, která by mohla ohrozit motor vozu. Nalezená odchylka souvisela s „tlakem par“. O co jde?

 V průběhu roku se na stojanech vystřídají dva druhy benzínu, zimní a letní. Rozdíl je právě v tlaku par, ten zimní ho má vyšší, aby vůz v zimě lépe startoval. Na jaře se zimní benzín vyměňuje za letní.

Oba typy jsou spolu volně mísitelné, takže výměna probíhá postupně – do nádrží čerpacích stanic, kde je stále uložen zimní benzín, se dodává benzín letní, postupným ředěním se zhruba během měsíce sníží tlak par na „letní“ úroveň.

Každý rok se stává, že obchodní inspekce narazí na několika čerpacích stanicích na benzín, jehož tlak par ještě nedosahuje v létě požadovaných hodnot. Jde samozřejmě o nesoulad s normou, pro dotyčnou čerpací stanici to znamená pokutu a vyvěšení jejího jména na zdi hanby. Pro ilustraci, benzín, který by byl 30. dubna označen jako kvalitní, je už 1. května „problémem“, z který se udělují pokuty v řádech desítek tisíc korun. Ta třetí chyba zjištěná v roce 2019 souvisí s vysokou pravděpodobností s výrobní chybou.

Nafty

Motorových naft bylo zkontrolováno 1308, přitom bylo zjištěno 13 vadných vzorků. I u nafty je nejrozšířenější vadou parametr, který obvykle nepředstavuje ohrožení motoru.

Tím parametrem je „bod vzplanutí“. Teplota, při které se nad otevřenou nádobou s naftou vytvoří taková koncentrace par, že je zapálíte obyčejnou sirkou – ano. Za normální teploty naftu nezapálíte. Všechny nafty s bodem vzplanutí pod 55°C jsou hodnoceny jako nevyhovující, jsou pokutovány. Většina takto označených vzorků má bod vzplanutí do 40°C, což je teplota označovaná odborníky jako pro motor neriziková.

A jak se vůbec stane, že je bod vzplanutí nižší, než požaduje norma? Může za to velmi malá příměs benzínu, která se do nafty dostane v cisterně například po předchozí dodávce nebo z hadic, kterými se pohonné hmoty stáčejí do nádrží čerpačky.

Pouze tři vzorky nafty nevyhověly v roce 2019 z jiné příčiny, než byl bod vzplanutí. Šlo o neodpovídající zimní parametry (nafta by nevydržela vyšší mrazy), o jiný než deklarovaný podíl biosložky a o vyšší obsah síry.

Srovnání se zeměmi Evropské unie

Evropská unie sbírá a vyhodnocuje data o kvalitě paliv pravidelně každý rok. Poslední data, která jsou k dispozici, se týkají roku 2018. V tom roce činil podíl vadných vzorků v celé EU 2,04%, v Česku to bylo 0,83% (do výpočtu nezahrnujeme 6 vzorků nafty s vadným bodem vzplanutí, protože ten se v rámci evropského srovnání vůbec nesleduje).

Ze sousedních zemí vykazovalo lepší výsledek jen Německo (0,24%). Zajímavostí je, že v letech 2015-2017 byla paliva v Česku dokonce kvalitnější než ta německá.

Prémiová paliva

Zbývá ještě odpovědět na otázku, jestli se vyplatí tankovat prémiová paliva. Pro palivo platí technické normy, na jejichž přípravě se podílejí společně výrobci paliv a výrobci vozidel. Rafinerie pak podle takto dohodnutých parametrů vyrábí palivo, automobilky na takové palivo staví motory.

Každému prodanému vozu tak musí vyhovovat „obyčejné“ palivo, pro něj byl vůz vyroben, takové palivo najdete v úplně každém stojanu.

„Prémiové“ palivo je přilepšení, přičemž každý prodejce prémiového paliva se orientuje trochu jiným směrem. Někdo zlepšuje chladové vlastnosti, někdo snižuje vytváření úsad v motoru, někdo zlepšuje spalování a snižuje tak emise…

Naše doporučení? Kupovat aditivované (prémiové) palivo není nutné, ale pokud je auto vaším miláčkem, klidně mu přilepšení dopřejte. Nic tím nezkazíte.

Ivan Indráček, předseda představenstva SČS Unie nezávislých petrolejářů