Do jaké skupiny řidiček patříte vy?
2. 8. 2024
Kdo jsou ženy, které nejčastěji hledají podporu na své řidičské cestě? Naše čtenářka a lektorka kondičních jízd Slávka Nejedlá to rozhodně ví. O tom, které z žen- řidiček si po letech potřebují osvěžit pravidla a hlavně získat sebevědomí, pojednává i jedna z kapitol její nové knihy: Průvodce řidičky aneb Jezdím dobře, jezdím ráda.
Velkou skupinu tvoří ženy, které chtějí znovu začít řídit a bezpečně se rozjezdit po mnoha letech (20, 30 i více) od získání řidičského průkazu. Důvody k tomuto kroku bývají různé, ale v praxi výrazně převažují tři.
Rozvod, nemoc partnera a bohužel někdy i jeho nečekané úmrtí.
Dosud se tedy ženy z různých důvodů jen „vozily“ – někdy proto, že neměly možnost se rozjezdit, někdy, jak samy přiznávají, i z pohodlnosti, někdy pro neslučitelnost ženy za volantem a partnera na sedadle spolujezdce.
A z nenadání se přihodí, že žena má auto před domem, ale chybí k němu řidič. Zároveň cítí, že by si ráda dojela na zahrádku, na chatu, na nákup do supermarketu, nebo třeba jela na výlet s kamarádkami.
Další velkou skupinou jsou ženy – matky malých dětí, které získaly řidičský průkaz v rané dospělosti, ale dosud samostatně neřídily, neb to nepotřebovaly.
Jenže situace se změnila po narození dítěte, případně po jeho nástupu do MŠ nebo ZŠ.
A ženy najednou cítí, že by jim v mnohém usnadnilo život, kdyby byly aktivními řidičkami, a mohly své děti dovézt všude, kam potřebují. A kdyby všude dokázaly zaparkovat.
Obě zmíněné skupiny mají tedy velkou motivaci začít řídit. Často ale mají zároveň velký strach a dost často jsou přesvědčené, že stejně na právě to je správná chvíle na kondiční jízdy. A proto jsem do průvodce zařadila i příběhy a zkušenosti mých klientek, začínajících řidiček i věčných začátečnic.
Podobné příběhy totiž bývají výbornou motivací pro všechny ženy, které váhají, moc si nevěří, nebo mají strach. A strach je v tomto případě obvyklá a pochopitelná emoce.
Ženy, které dlouho neřídily, někdy vnímají auto jako neovladatelné zvíře, kterému nerozumí, a které má tendenci dělat si co chce, bez ohledu na přání své majitelky. A je to logické.
Když se po desetiletích na sedadle spolujezdce najednou ocitnete na sedadle řidiče, nemůžete se cítit dobře. A kdyby ano, bude s vámi pravděpodobně něco hodně v nepořádku, neb postrádáte pud sebezáchovy.
S autem je třeba se postupně seznámit, spřátelit se, naučit se ho krok za krokem bezpečně ovládat, zautomatizovat si základní postupy, řazení, správné a včasné používání blinkrů, bezpečné zastavení a rozjezdy v různých situacích a v rozmanitém terénu.
A taky porozumět všem zvukům, kterými s vámi komunikuje. Ano, vaše auto s vámi komunikuje, jen zpočátku se vám jeví, že s vámi mluví cizí řečí. Je toho tedy docela dost, co se musí začínající řidička postupně naučit, připomenout si, zopakovat, procvičit.
A stejně jako cokoli, co jste se dosud učila (a naučila), nějakou dobu to potrvá. Stejně, jako jste se naučila číst, psát, mluvit cizím jazykem, nebo ovládat počítač, můžete se naučit dobře, bezpečně a ráda řídit vaše auto.
Záleží jen na vás, jak se připravíte teoreticky a kolik času a energie věnujete praxi. A Průvodce řidičky vám na vaší cestě může hodně pomoci.
Obsahuje pravidla bezpečné jízdy, návodné a praktické rady, jak se chovat a jak řešit složitější dopravní situace, QR odkazy na různé zajímavosti a videa, a také QR odkaz na originální pracovní listy Jedu sama – Parkování s úsměvem, aneb i ty můžeš být královnou parkoviště.